Obvykle se obdobným oficialitám v Žižkovských listech nevěnujeme, ale tohle nelze opominout. Můžete mít svůj názor na desítky jmen zapsaných v různých knihách cti, stejně jako na samu existenci rituálu zaznamenávání čestných občanů.
Pokud však znáte životní příběh Přemysla Pittera, určitě budete souhlasit, že jeho jméno by mělo být na čelních stránkách té, která je uložena na žižkovské radnici.
Můj život mi nepatří
Cesta zachránce stovek českých, žižkovských i německých dětí začala pět let před příchodem 20. století v rodině majitele tiskařského závodu, dominantně ji však zformovala první světová válka, kam se přihlásil jako dobrovolník. Hrůznost moderního válečného konfliktu jej poznamenala natolik, že se stal zarytým pacifistou a křesťanem.
Bohu i sobě tehdy údajně slíbil, že pokud válku přežije, věnuje svůj život péči o potřebné. Z armády dezertoval, za což mu hrozil dokonce trest smrti.
Již za první republiky ostře vystupoval proti antisemitismu.
Milíčův dům na Žižkově
Pomníkem humanistické činnosti Přemysla Pittera byl Milíčův dům, který po téměř deseti letech sbírání prostředků otevřel na Štědrý den roku 1933 v Praze na Žižkově. Zařízení se během hospodářské krize věnovalo výchově nejchudších žižkovských dětí, které sem docházely po vyučování.
Po roce 1937 zde bylo ubytováno na 150 dětí, včetně dětí německých rodičů, kteří museli emigrovat z nacistického Německa. Od začátku nacistické perzekuce Židů byly v domě soustřeďovány také židovské děti. Ty byly ukrývány také v Mýtě u Rokycan, kde byla v roce 1938 otevřena ozdravovna a tábořiště. Pitter měl kvůli tomu neustále oplétačky s Gestapem.
Bojovník proti zlu bez rozdílu
Milíčově domu se Pitter věnoval i po válce až do komunistického převratu v roce 1948. Zároveň v poválečném období ve státem zkonfiskovaných zámcích Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice a penzionu Ládví zřídil ozdravovny, kde se zotavovaly židovské děti vracející se z koncentračních táborů.
Odhodlání humanisty i přes problémy s poválečným režimem prokázal i svou kritikou nelidského zacházení, kterého se Češi dopouštěli ve svých koncentračních táborech na Němcích. I přes nenávist řady lidí zahrnul do svého úsilí i německé děti, které z těchto táborů odvážel.
Přemysl Pitter po nástupu komunismu emigroval, nejdřív do Německa, kde působil jako kazatel a sociální pracovník v uprchlickém táboře, později žil ve Švýcarsku.
Muž, který na konci 30. a v průběhu 40. let zachránil v turbulentních společenských poměrech přes 800 českých, židovských a následně i německých dětí, zemřel 15. února 1976 v Curychu.
V jeho Milíčově domě pod vrchem sv. Kříže dnes funguje mateřská škola.