Vedle policejních kamer na ulicích se s kamerami stále častěji setkáváme také na úřadech, v obchodech nebo v činžovních domech. Pokud bychom měli přístup ke všem záznamům, tak by nebyl problém zachytit náš pohyb po centru Prahy na film, na němž bychom přecházeli z jednoho záběru do druhého. Činní tyto malé filmy město bezpečnějším? Statistiky pouliční kriminality mluví spíše o opaku.

Klasická bezpečnostní kamera má v zásadě dvě funkce. Jednak může obstarat důkazy, že někdo něco udělal, jednak může působit preventivně. Jako pomocníci v pátrání po identitě kriminálníků se záznamy z kamer – možná překvapivě – příliš neosvědčují. A preventivní funkce? Pokud jsou kamery už skoro všude, tak je přece jedno, kde budu dnes krást, řekne si protřelý kapsář a nasadí si tmavé brýle a kšiltovku. Pokud jsme zrovna okrádáni nebo napadeni, kamera nám nepomůže. Kamer je totiž už tolik, že na obrazovku se nejspíš nikdo nedívá.

A tak se vymýšlejí různá vylepšení, jako jsou kamery, které rozpoznávají obličeje, nebo kamery, které nahlásí samy podezřelé chování. To, co je podezřelé, je předem nadefinováno a obecně lze říci, že je to chování nečekané, které vybočuje z průměru. Běháte tam, kde lidé obvykle neběhají, smějete se tam, kde se lidé nesmějí, nosíte v létě kabát nebo chodíte v zimě bez něj? Můžete čekat, že vám na rameno brzy zaklepou policisté, co že to tam provádíte a jestli náhodou nejste terorista. Ony vás ty výstřednosti po čase omrzí. Že jsou takové kamerové systémy jako z nějakého sci-fi filmu? Ale vůbec ne. V minulém roce připravoval instalaci podobného kamerového systému na odhalování podivností dopravní podnik v pražském metru. Jeho dodavatel pak hájil svůj systém tím, že se úspěšně využívá ve věznicích ve Švédsku a v Austrálii. Vskutku působivé doporučení!