Každý na zádech nese svůj příběh, proč zakotvil zrovna tady. Někoho sem dovedla láska v některé ze svých mnoha podob: třeba takový Mike se zamiloval do české vědkyně, takže mají předsíň plnou klecí s laboratorními krysami. Láska zjevně nejen hory, ale i hlodavce přenáší. Další prchají před svými šílenými rodinami (ne každá slečna snese, aby jí otec kradl její síťované punčochy) a jiní doufají zaplnit prázdnotu v srdci a přesyceni plastickým zjevem 

Část expatů nedokáže dát sbohem svým kořenům, česky si nedovedou ani objednat milované pivo a udržují si svou kmenovou strukturu, do které člověk zvenku těžko pronikne. Ostatní se však s nadšením seznamují s místními, s roztomilým přízvukem trénují své „tý volé“ a pyšně a z plných plic hulákají svá Ř.

Většina zahraničních upírů, kteří v noci bloudí ulicemi Žižkova, místo panenského krku dá přednost chlazené plzni, a své vlasti jméno nijak nekazí. Jsou to sice noční tvorové, kteří občas vydávají strašidelné zvuky, ale nekoušou a sají opravdu jen pivo. A to si přece můžeme dopřát všichni společně bez ohledu na přízvuk. Cheers!