Začněme u stanice metra Želivského. Bývalá továrna papírového zboží Ignaze Fuchse z roku 1911, kterou najdeme na adrese Vinohradská 190, byla vcelku úspěšně adaptována na sídlo několika firem a především fitness centra BBC Praha. Přiznejme si, že zachování staré továrny je téměř vždy lepší než její zbourání. Dodává totiž městu nebo městské části určitý genius loci a ukazuje respekt k historii. Nedaleko Vinohradské se nacházel ještě jeden objekt ze začátku 20. století, a to elektrotechnická továrna Aloise Dudy ve Slezské 2a. Zčásti sice při rekonstrukci vzala zasvé, ale dnes v jejích útrobách najdeme garáže a bytové i nebytové prostory Agora Flora.
Dostáváme se k žižkovským dvorkům. Kdo dnes ví, že se v Bořivojově číslo 27 skrývala továrnička firmy Prager Absestwerke Hermann & Co., jejímž podílníkem byl i Franz Kafka? Nalijme si čistého vína. Byť velikán světové literatury odpočívá na nedalekém Novém židovském hřbitově, tuto čtvrť nikdy nemiloval. V Bořivojově 
88 se dodnes nachází nejstarší žižkovská firma Červinka-Rolety-Žižkov, o které jsme psali v minulých vydáních Žižkovských listů. V čísle 17 pak sídlila překvapivě slévárna kamen Jiřího Šíbra z roku 1913. Zastavme se ale ještě chvíli na Bezovce. Pár kroků odsud se usídlil největší žižkovský zaměstnavatel přelomu 19. a 20. století, firma Sellier a Bellot, a jeho legendární Kapslovna. Vyráběly se tu perkusní zápalky neboli kapsle a exportovaly se na několik kontinentů. Zlí jazykové tvrdí, že díky patronám z Parukářky dokonce zvítězilo pruské vojsko nad rakouským v bitvě u Hradce Králové v roce 1866. V roce 1935 se firma s tisíci zaměstnanci z bezpečnostních důvodů přestěhovala do Vlašimi a její zaměstnanci tam založili osadu Nový Žižkov. A když se prý Viktorka setká v lize s Vlašimí, několik starších obyvatel Vlašimi zatvrzele fandí Žižkovu… Dnes si na místě bývalé továrny, kterou vám připomene už jen starý tovární komín, můžete koupit nebo najmout moderní byt.
Nejvíce krámků a firmiček se nacházelo na hlavních tepnách starého Žižkova, na Karlově (dnes Seifertově) a Husově (dnes Husitské) třídě. Výroba kočárků, hudebních nástrojů, náhrobních kamenů, motorů, pivovarů, topení, zlata, papírového zboží, chleba, klobouků, šatů, rukavic, alkoholu či nejrůznějších potravin. No není to nádhera? Důkazem nám mohou být staré reklamy a novinové inzeráty, ale i několik ukrytých poničených nápisů na Husitské či Koněvově. V zadním traktu Husitské 35 uvidíte, nejlépe z cyklostezky, nápis CVIKR BARVY LAKY. Stejně jako na Koněvově 3 od Vítkova je dobře viditelný nápis REDUA. Jde o zkratku malé čokoládovny Eduarda Řezníčka, nacházející se hned za restaurací U Slovanské lípy. Z Husitské 55 se na nás dívá osamělý komín továrny na éterické oleje Schimmel & Comp. z roku 1893. Z nápisu Městská tržnice na Koněvově zbylo už jen osamělé a bohužel neaktuální slovo TRŽNICE.
Žižkov třicátých let pěkně prezentuje bývalá autodílna a karosárna Josefa Branžovského ve dvoře Koněvovy 134, tehdy Poděbradovy ulice, kde nyní objevíme bazar nábytku. Od Ohrady až k Jarovu nakonec bývalo dílen a továrniček více. Neměla by nám uniknout největší z nich, takzvaná Vápenka na Koněvově 154. Ta ovšem skutečnou vápenkou nikdy nebyla. Jde totiž o místní název nedaleké a také již zaniklé usedlosti. Objekt vznikl na konci 19. století a vystřídalo se v něm několik firem. Od roku 1920 tu sídlila Papirografia a. s., a posledních jedenáct let ji využívá Státní tiskárna cenin. V tichosti se tu tisknou naše občanské průkazy a pasy. Jak vidno, Žižkov byl od počátků „soukromničení“ plný činorodého podnikatelského života.
