Režisérka Silvie Dymáková se ve svém prvním celovečerním dokumentu zaměřila na fenomén, s nímž jsme zprostředkovaně setkali takřka všichni. Prezentační akce, atraktivní především pro seniory, jsou bezskrupulózním byznysem, který se dokument Šmejdi pokusil zmapovat. Režisérka vybavená skrytou kamerou navštívila více prodejních akcí, přičemž pořízené záběry jsou ve snímku tou nejzajímavější a dlužno dodat, že i nejsyrovější částí.
Nijak nepřikrášlený pohled na prodejce, kteří využijí jakéhokoli psychického, ba i fyzického nátlaku, jen aby prodrali předražený hrnec, je opravdu zdrcující. Přesně připravený scénář, kdy prodejce nejprve buduje důvěru, postupně se přesouvá do autoritativní pozice, v níž se pak mění z bodrého „kamaráda“ ve vulgárního nadsamce. Neváhá přítomné ponižovat a vyhrožovat, že nikoho nepustí na záchod či že jej rovnou neodvezou zpět. Kdo nesouhlasí byť jen s průběhem prezentace, ten je rebel a je nutné ho ponížit, aby ostatní nenapadlo protestovat. Zejména při podpisu smlouvy. Prodejci záměrně komolí slova, používají novotvary, aby v přítomných navodili pocit, že již světu nerozumí, ale prodejce mu dokáže kvalifikovaně poradit. Byť prostřednictvím biolampy za dvacet tisíc korun. Prodejci často sahají i k fyzickému násilí, kdy se neštítí povalit invalidu a způsobit mu tak zranění zad či neposkytnout pomoc člověku, který nejspíše prodělává infarkt.
Záběry skryté kamery, které tvůrci již před půl rokem poskytli policii pro zahájení případného vyšetřování, jsou právě tou důležitou medializovanou rozbuškou, která může aktuální situaci změnit. Hodnota Šmejdů je tak především v upozornění na současný a mnohými přehlížený problém, avšak jako opravdový dokument snímek bohužel příliš nefunguje. Tvůrci se obhajují především faktem, že má jít o naučný film, který má především šířit osvětu mezi seniory, kdy zároveň všichni nad 65 let mají vstup do kina zdarma. Mnohé situace a motivy se tak opakují, ať už v samotných záběrech skryté kamery, vyjádřeních odborníků či psycholožky Romany Mazalové. Dokument nastoluje důležité otázky, například: Proč důchodci na akce jezdí, přestože ve většině případů vědí, do čeho jdou? Dokument odpovídá vágně: Jde o závislost – aniž by to jakkoli dál rozváděl.
Způsob, jakým je snímek zpracován, by spíše slušel čtyřicetiminutovému televiznímu formátu, nikoli kinu, za jehož návštěvu vydáváme plnou cenu. Člověka spíše napadne, jak by téma zpracovali jiní – kupříkladu Vít Klusák s Filipem Remundou. Dokument by měl spíše provokovat, nikoli pouze ukázat určitou realitu, byť v tomto případě až hyenisticky neuvěřitelnou. Zde nás může překvapit jen míra agresivity a lidského sobectví, ve výsledku nám však snímek poskytne přesně to, co jsme od něj čekali. Spravedlivé naštvání na prodejce.
Mnohem zajímavější jsou tak spíše mimofilmové následky – od mediální diskuse přes petici proti šmejdům až po snahu legislativní úpravy. Snímek tak můžeme doporučit jen při splnění jedné důležité podmínky – vydejte se s nimi do kina a po projekci se zkuste zamyslet nad tím, proč jste o „šmejdech“ nikdy společně nemluvili, když o jejich existenci velmi dobře víte.
Šmejdi / ČR 2013 / režie: Silvie Dymáková / ke zhlédnutí kliknutím na obrázek níže
