„Na Žižkově se cítím jako ryba ve vodě, nebo lépe řečeno pěna na pivu. Jsem jím prostě nasáklá,“ říká s úsměvem Veronika Vašková a dodává přitom, jak v dětství s kamarády prolézali přístupné dvorky od Ježkovy ulice až po Olšanku a tátovi se sestrou usrkávaly pěnu ze džbánku. Tu se přeskočil plot, přelezlo po stromě či přeskočila zídka. „Souzním spíš se starší částí naší čtvrti, mám totiž hodně ráda její charakteristickou patinu, dýchá z ní historie. Možná právě proto mě fascinuje tvorba Vladimíra Boudníka, jenž žil na Kostnickém náměstí a také si všímal oprýskaných zdí, fleků a struktur,“ rozebírá Veronika svou uměleckou inspiraci.

Se studiem managementu galerií a muzeí měla Veronika Kašparová Vašková k umění vždy blízko, a přestože v současné době pracuje jako asistentka v architektonickém ateliéru, vždy si najde chvíli na přetváření zdánlivě běžných věcí v něco víc. V kongresovém centru na Vyšehradě ostatně právě probíhá společná výstava fotografické skupiny 3 + 2 z facebooku, kde Veronika v I. etapě vystavila svou sérii fotografií homeART v níž objektivem zachycuje běžné věci v momentě, kdy ony samy tvoří umělecké dílo. V ateliéru pak tvoří projekt kanclART, jehož výstupem je dílo vytvořené v prostoru – například pokládá do skeneru pravítka, kdy výsledkem je zvláštní „pravítráž“ jak ze středověkého kostela. Je k vidění v rámci II. etapy výstavy do 15. května. Na III. část chystá svůj sociálně-umělecký projekt abecedART, kde hlavním motivem jsou objekty tvářící se jako písmena.

V rámci naší čtvrti však nejvíce rezonuje série obrazů S Žižkovem v pasteli, podle nichž následně vznikl i zmiňovaný soubor pohlednic. „Na večerních kurzech malování jsme se stále věnovali zátiší se struhadlem nebo s dýní, což mě moc nebavilo. Napadlo mě ale zkusit ztvárnit zajímavý pohled na Žižku na koni z Čajkovského ulice podle fotografie mého kamaráda. A tak vznikl první obraz budoucí série,“ odhaluje Veronika. Paradoxně nejvíc maleb vzniklo, když bydlela mimo Žižkov na Zahradním městě: „Strašně se mi stýskalo, přestože jsem bydlela tam, žila jsem stále tady.“ Roky ubíhaly a po šesti letech tvorby si série všiml Klub gentlemanů Žižkov, který uspořádal drobnou výstavu v poštovní minigalerii na náměstí Jiřího z Poděbrad. „Pak se to rozjelo, kontaktovala mě Pavla Horáková,“ doplňuje Veronika, „a následně vznikly i samotné pohlednice.“ Jestliže se ve fotografiích rezavých struktur a oprýskaných zdí nezapře inspirace Vladimírem Boudníkem, v případě pastelů pak Veronika zmiňuje Maurice Utrilla, francouzského malíře z Montmatru, který také maloval ulice a zákoutí svého rodného místa. A ostatně i Žižkov je mnohdy nazýván pražským Montmartrem.

„Málokterá čtvrť má tak silné tradice, kdy se opravdu pořád něco děje. Ve škole jsem studovala i národopis, tudíž k tomu mám hodně blízko,“ přibližuje svůj vztah k Žižkovu a připomíná starostu Tomáše Mikesku, který sem zavedl