Skladatel a hudebník Kamil Holub se na Žižkov přestěhoval už před čtrnácti lety a od té doby zkomponoval hudbu k řadě dokumentárních filmů režiséra Josefa Císařovského. Patří mezi ně například Příběh jedné asanace (2007) o lounském dramatu a před nedávnem například Pátá čtvrť (2011) o osudech bývalého židovského ghetta v průběhu času. Hudebně vyjádřit určitou stavbu nebo místo je nesporně náročnější než doprovodit například milostné drama, přičemž Kamil Holub na to má svůj vlastní postup: „Musím se chytit nějaké emoce a příběhu. Tudíž pokud se měl film zabývat židovskou čtvrtí, tak jsem se držel vyprávění o židovce, která utancovala vojáka k smrti, nebo obrazu kostlivce, který pluje po Vltavě a hraje na varhany. Inspiruje mě ale často i třeba jen zvuk v pozadí, který prostředí vydává, nebo tón hlasu někoho zpovídaného.“
Hudební skladatel zpravidla přechází mezi filmem a divadlem a Kamil Holub není výjimkou. Aktuálně přemýšlí nad hudbou k představení Sheldon a jeho matka paní Levinová pro Divadlo v Řeznické. Recept na kvalitně odvedené dílo má jednoduchý: „Někdy je lepší zvuk než myšlenka. Někdy je ze všeho nejlepší ticho.“ Na umělce má ale dozajista vliv i prostředí, v němž žije, a Žižkov zrovna není tichá čtvrť. Kde čerpat inspiraci pro partituru? „Před časem jsem četl Seiferta, když jsme o něm natáčeli dokument Jako kouř marihuany jsou verše básníků. Sáhl jsem po knize Všechny krásy světa. Seifert byl geniální, když jednoduchým jazykem hovořil o složitých věcech. Kniha je navíc plná místních reálií. Díky ní jsem se například dozvěděl, že Kubelíkova ulice bývala ulicí Libušinou. A když vypráví o tom, jak přeskakoval zeď mezi katolickým a židovským hřbitovem, popisuje sochu anděla s rozpřaženýma rukama. Když jsem se na ta místa šel podívat, zjistil jsem, že tam ta socha pořád je. Takový přesah z minulosti do současnosti člověka osloví,“ dodává.
Poezie ale nebyla jediný element, díky němuž se Kamilu Holubovi dostal Žižkov pod kůži a jenž předurčil další témata skládání. Některé vlivy byly mnohem prozaičtější: „Dům, kam jsem se dříve přistěhoval, patřil za první republiky panu Čvančarovi, který provozoval několik kin a disponoval ohromným filmovým archivem, jejž mu posléze zdecimovali nacisté a posléze komunistický režim. V horních patrech pak měl ateliér kameraman, a s ním jsme posléze začali točit filmy právě o architektuře.“
Žižkov je zároveň i čtvrť mnoha hudebních klubů, a tak se není čemu divit, že v jednom z nich Kamil Holub zdomácněl společně s Michalem Hamanem, s nímž tvoří bubenické duo Drum Drum. „Rybanaruby je báječné místo, kde se člověk cítí opravdu jako doma. Může za to jistě i fakt, že je to menší prostor – když se při našich vystoupeních někdo rozhodne bujaře tančit, tak se na parket už moc lidí nevejde. Intimní místo se však pro naše vystoupení hodí, jelikož to nejsou ani tak koncerty, ale spíše určitá forma rituálu.“
A jak by podle Kamila Holuba zněl Žižkov? „Když jsem do Páté čtvrti skládal hudbu ke scéně, kde jsou zmínky o místních bordelech, tak jsem k ní složil takový valčík. Lehce rozladěný. Něco na způsob Hříšných lidí města pražského. Trochu smutek, smíření a lehkost tance. Panoptikum, ve kterém se může dít cokoli.“
