Ještě před samotným projednáváním vystoupilo několik občanů a zástupců odborné veřejnosti, aby objasnili, proč se v půli srpna všichni sešli v už tradičních prostorách hotelu Olšanka. Krátkou řeč měla nejen autorka petice Alice Němcová, ale také tvůrce kašny sochař Petr Šedivý. Jako první však vystoupil architekt Miroslav Cikán z architektonické kanceláře MCA, který naopak hájil kritizovaný projekt revitalizace.

 

 

Základní spor se v zásadě vedl o to, zda je důležitější umělecká a historická hodnota kašny a výduchu či zda je spíše potřeba vytvořit prostředí vhodnější pro pobyt občanů, které navíc upřednostní užitkovost i estetiku celého prostoru před monumentalitou jednotlivých objektů. Alespoň takto tedy spor vypadal po úvodních proslovech. Brzy se však ukázalo, že vše je o dost složitější.

 

Ve skutečnosti totiž nebylo zřejmé, zda, kdo a jaký spor vůbec vede. V materiálech, které dostali zastupitelé před jednáním, mnoho věcí nestálo, a tak si někteří pochopitelně stěžovali, že vlastně není o čem jednat. Málokomu totiž bylo jasné, co přesně se má s náměstím provádět, zda jde jen o hypotetický návrh či o něco, co se má v dohledné době začít realizovat. Den před zasedáním zastupitelstva se objevil v deníku Metro článek, který informoval, že se má skutečně začít realizovat onen starý návrh. O tom však mnozí zastupitelé neměli zatím nejmenší tušení, neboť jde o věc, která se teprve projednává na příslušném výboru pro územní rozvoj. Jak objasnil místostarosta Matěj Stropnický, původní návrh revitalizace se v současné době přezkoumává, ale v zásadě bylo doporučeno, aby se realizoval vítězný návrh z roku 2002. Podle Stropnického zatím není jasné, jaký osud kašnu čeká, ateliér MCA by měl nicméně pro radnici v průběhu září zpracovat různé varianty – od přizpůsobení projektu a zachování kašny po její přemístění, které by bylo podstatně dražší. Stropnický připouští, že existuje i třetí varianta, že by se socha nabídla autorovi, tudíž z náměstí úplně zmizela. Sám Stropnický neskrýval přesvědčení, že zachování kašny v rámci revitalizace náměstí by bylo obohacením projektu.

 

Na začátku celého zasedání sice vystoupili odborníci (vedle těch zmiňovaných ještě akademický sochař Michal Blažek či Pavel Karous z občanského sdružení Vetřelci a volavky, které se zabývá ochranou uměleckých děl ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století), jenže žádná skutečná debata vlastně neproběhla.

 

Zastupitelstvo nejenže neschválilo některé pozměňovací návrhy, které vznikly přímo v průběhu jednání (jeden z nich vyjadřoval nesouhlas s odstraněním, přesunem či jiným znehodnocením kašny a výduchu metra, druhý návrh od Matěje Stropnického doporučoval projednat před schvalováním celého projektu vše s veřejností), ale nakonec ani neschválilo samotný jediný bod jednání, tedy že vůbec bere petici na vědomí.

 

V tuto chvíli už mělo celé zasedání opět lehce absurdní rozměry. Že neprošla snaha zamezit manipulacím s kašnou v době, kdy skoro nikdo se zastupitelů neměl žádné podrobné informace, je celkem pochopitelné. Ale že nebylo ani odsouhlaseno, že radnice bere celou petici na vědomí? Můžeme se jen dohadovat, jestli jde o výsledek lehce zmateného průběhu jednání, jestli je na vině absence určitého počtu zastupitelů, která se do poměru hlasů nepochybně promítla, či zda jde částečně i o bojkot některých opozičních zastupitelů nespokojených s tím, jak bylo jednání připraveno.

 

 

 

„Právě jsem zažila velkou deziluzi z toho, jak funguje zasedání zastupitelstva," komentovala výsledek organizátorka petice Alice Němcová. „Chápu, že většina zastupitelů neměla podklady, ale my jsme na druhou stranu nijak netlačili, aby se vše ihned začalo řešit." Dodala, že chce určitě zůstat v kontaktu s Matějem Stropnickým, o věc se dále zajímat a zúčastnit se regulérního zářijového zasedání zastupitelstva.

 

Uvidíme, zda nějaká fundovanější debata proběhne tam. Je totiž škoda, že se v srpnu sešlo velké množství odborníků z obou táborů, přitom však nevznikl žádný prostor pro diskusi. Až po skončení jednání jsme se například od autora kašny sochaře Petra Šedivého dozvěděli, že přesun kašny je technicky vlastně takřka nemožný. „To by se zničilo," poznamenal trochu rezignovaně tvůrce, „je to 80 kubíků žuly. Součástí je složitý kamenořez, původně to byl monolit, už jen dopravit vše na místo bylo skoro nemožné."

 

Miroslav Cikán, jeden z autorů revitalizačního návrhu, nám sdělil: „Tehdejší doba vytvářela své umělecké hodnoty, ideologicky orientované. Chtěla především akcentovat svoje díla, potlačit jiná. A pokud chtěli potlačit kostel, bylo dobré ho zaclonit kašnou. Proto nám kašna připadá z hlediska výrazu příliš silná." Architekt Cikán neodmítá úplně představu vodního díla na náměstí, ale hovoří o modernějším pojetí, které by více akcentovalo pobytovost: „Dřívější doba připouštěla, aby si děti hrály na ostrých kamenech, dnes už jsou na hraní normy. Toto dílo je nepobytové a poutá na sebe příliš mnoho pozornosti."

 

Sochař Šedivý naopak nešetřil kritikou na stranu nového návrhu: „To jsou úplné šiky zeleně, je to jako ‚Mařenko, vylez na strom, jestli neuvidíš světélko'." Ale spokojený nebyl ani s celkovou kompozicí. „Když si prohlížíte krásný objekt, díváte se na čelní pohled, boční pohled a pak na takzvanou tříčtvrtku, kdy je to esteticky nejpříjemnější. Nový návrh tyto tři kvality úplně zabíjí."

 

Doufejme, že radnice umožní, aby v budoucnu proběhla opravdová diskuse, nikoli jen série izolovaných příspěvků, na které stejně politici nikterak nezareagují. Přijďte se ostatně ve středu 25. 9. od 15.00 do hotelu Olšanka přesvědčit na pravidelné čtvrtletní zasedání zastupitelstva, jak se situace vyvíjí a zda se o ní bude dále diskutovat.