Na magistrátu řeší, zda statisíce Pražanů budou muset hodit do koše červenou Opencard a koupit si pěkně postaru místo ní papírový kupón. Tunel Blanka se neotevře ani v dubnu, škarohlídi dokonce veští, že to nebude vůbec letos. V jiných městských částech se vedou plamenné diskuse o tom, co s Hazardem, zda za miliardy postavit novou radnici, jak řešit parkování, bojuje se proti developerským projektům.

Ve srovnání s těmito politickými válkami největší povolební politický střet na Žižkově vypadá jako absurdní fraška. Hned vás napadne: To tam nemají nic lepšího na práci?

Vše odstartoval šéf nejsilnějšího opozičního uskupení v žižkovském zastupitelstvu Matěj Stropnický, který demonstrativně odstoupil z redakční rady měsíčníků, který na náklady kapes daňových poplatníků vydává žižkovská radnice. „Nová koncepce Radničních novin omezuje možnosti opozice podílet se a korigovat obsah radničních novin, zavádí cenzurní prvky a omezuje prostor opozice k publikování,“ argumentuje Stropnický, který byl v minulých letech šéfem redakční rady.

Ještě dál zašel opoziční lidovecký zastupitel Tomáš Senugha, který radnici obviňuje z komunistických praktik: „Způsob, jakým radnice opětovně zasáhla  do vůle voličů, se   nadále bude projevovat  ve  veřejném prostoru  Radničních novin způsobem trochu  naplňujícím komunistické heslo  „ každý podle svých možností, každému dle jeho potřeb“, což není  nic jiného než přerozdělení výsledků cizí snahy a práce. Shora uvedené heslo   je však spíše   nyní naplňováno v  brutálnějšího smyslu  reálného socialismu.“

Boj o počet písmenek

O co vlastně reálně jde? O nic jiného, než že oproti minulé praxi současná rada rozhodla, že pro každou stranu v zastupitelstvu bude v radničních novinách vyhrazen stejný prostor, na kterém budou moci publikovat své názory. Místo jednoho „opozičního okénka“ se tak prostor pro politickou prezentaci každého klubu sice celkově ve vydání rozroste na celostranu, ta však s ohledem na počet zvolených stran bude jednotlivým subjektům poskytovat o asi deset řádků menší prostor. Stejně tak se Stropnickému a spol. nelíbí, že každé číslo bude nově schvalovat po redakční radě také vedení radnice.

Prostor podle počtu voličů

Do naprosté absurdity nakonec celý bizarní spor dotáhnul zastupitel KDU-ČSL Tomáš Senugha, který v otevřeném dopise žádá, aby byl textový prostor v radničním plátku politikům udělován podle počtu hlasů. „Ten zastupitel, který obdržel  4000  hlasů, by měl mít v Radničních novinách  prostor  dvakrát větší, než ten zastupitel, který  obdržel hlasů  2000. A to proto, že je to volič, kdo primárně rozhoduje o využití  prostoru  v Radničních novinách,“ argumentuje zastupitel Senugha. Koalice Žižkov (nejen) sobě, jejíž je Senguha členem, by tak pro argumentaci svých postojů dostalas šestkrát větší prostor, než třeba nejmenší opoziční strana, kterou jsou Svobodní. Převedeno do praxe při otevření novin na Vás bude ze stránky zírat půlstránkový text Matěje Stropnického, zatímco v levé dolní části bude zastupitel Svobodných mít čtyři věty.

Asi nemá smysl připomínat, že Ž(n)S s nápadem na zrušení „nedemokratického“ rovnostářství kupodivu nepřišla v minulém volebním období, kdy Radniční noviny šéfoval její člen, ale nápad by pro ně nebyl výhodný. Více prostoru by totiž dostala spíše její politická konkurence.

Koaliční noviny! Pamatujete jiné?

„Nemohu a nechci se podílet na práci redakční rady, která ztratila podstatný vliv na výslednou podobu Radničních novin. Tyto noviny se nyní stávají pouze koaličními novinami, ať si je tedy koalice vydává sama,“ dramaticky glosoval Matěj Stropnický svůj odchod z redakční rady. Jako by to byla nějaká novinka. Jako by to za něj bylo jiné. Redakční radu obecního plátku na Žižkově vždy ovládala koalice, ať již byla jakákoliv. Stejně tak tomu bylo za ODS, stejně za Stropnického a stejně i dnes. Nápad dosadit do rady nezávislé odborníky smetl ze stolu sám Stropnický hned, jak usedl do čela redakční rady. Za jeho éry tiskly Radniční noviny také prokazatelně lživé dezinformační útoky na opozici, ale také nikým z redakční rady neposvěcené komentáře. Třeba ten v posledním předvolebním čísle v loňském roce, kde Stropnický napadá politickou konkurenci.

Popravdě řečeno, znáte kdekoliv jinde obecní noviny, které by nebyly poplatné vedení obce? Obecní periodika jsou ekonomicky i personálně z principu propojena s politickou reprezentací obce, o které píší. Jak asi může o starostovi psát redaktor, který je jeho podřízeným? Můžete napsat stostránkový zákon o obecních periodikách, můžete dokolečka mluvit o veřejné službě a veřejnoprávním charakteru a jejich nezávislosti. Dokud o penězích na vydávání i vánočních prémiích redaktorů rozhodují přímo či nepřímo obecní politici, je to jen bezobsažná kouřová clona.

Vyčlenit v takovémto konceptu stejný prostor každé politické straně, ať si tam píše, co uzná za vhodné, je proto asi nejlepším ze špatných řešení problému. Řešení, ke kterému se za dva roky v čele redakční rady Matěj Stropnický nedopracoval.

O to absurdnější je, že nyní pokrytecky rozdmýchává žižkovskou písmenkovou válku. Válku, která je absurdní a o ničem. Nepočítáme-li autorovo ego, samozřejmě.

Možná by vše vyřešilo doplnit do nové koncepce obecního plátku následující zásadu: „Každý názorový článek v rubrice bude opatřen standardní fotografií zastupitele, jen u článku Matěje Stropnického bude jeho fotografie třikrát větší.“

Aby byl konečně pokoj…