Na počátku dubna v Paláci Akropolis proběhne festival nového cirkusu Cirkopolis – jaký je to ročník?
V minulém roce jsme uvedli pilotní projekt s názvem Cirkopolis vol. 1, což bylo mezinárodní setkání cirkusových umělců, kteří měli pět dní na nazkoušení celovečerního představení. Byl to hodně intenzivní týden a jsem ráda, že jsou dramaturgové Paláce Akropolis podobným šílenostem nakloněni a nebojí se zariskovat. Vzhledem k úspěchu Cirkopolis vol.1 jsme se letos pustili do prvního ročníku mezinárodního festivalu. V programu máme jak tři zahraniční soubory, tak i Cirkopolis volume 2, které si vzal režijně na starost francouzský režisér Florent Bergal. Letos budou mít na přípravu o den víc.
Na jakém základě jste vybírali účastníky festivalu?
Už pět let vedu projekt Cirqueon, což je platforma na podporu nového cirkusu u nás, kdy se zároveň snažíme mít přehled o dění v Evropě. Mám to štěstí, že můžu cestovat po festivalech a konferencích, kde „nakoukávám“ představení. Program festivalu jsme připravovali spolu s Petrem Boháčem, dramaturgem Paláce Akropolis. Největším „kritériem“ pro výběr je umělecká kvalita představení. Hledali jsme inovativní projekty, které přesahují klasickou představu o cirkusu a o kterých jsem přesvědčena že osloví českého diváka. A také jsme hledali představení, které se dají technicky zvládnout právě v Paláci Akropolis a to nebylo úplně jednoduché, ale z programu mám velkou radost. Každý ze souborů je něčím unikátní v evropské tvorbě. Festival zahajujeme souborem Fet A Ma a představením CRU, to je v současné době snad nejžádanější soubor Evropy. Mají ojedinělou estetiku své tvorby, víc jdou přes fyzické divadlo než cirkusovou techniku.
Dostane skupina Cirkopolis vol. 2 na začátku dané téma představení?
Režisér má v tomto ohledu naprosto volnou ruku, jak bude s aktéry pracovat. Představení je v podstatě na pomezí tvorby a workshopu. Po týdnu intenzivního zkoušení se v týmu drží velká dávka adrenalinu, mezi herci se nestihne vytvořit „ponorka“ obvyklá při víceměsíčním zkoušení. My vlastně v unikátním momentu zachytíme a přeneseme na jeviště to obrovské nadšení. Je to veliká výzva a doufáme, že nás diváci opět podpoří.
Ovlivňuje prostor Paláce Akropolis nějak i dramaturgii festivalu?
Bezesporu – hledáme spíše subtilnější věci, protože jeviště divadla je velké tak jak je. Ale to je i záměr festivalu Cirkopolis – uvádět menší ale velmi kvalitní projekty. Myslím, že to Praha potřebuje. Letní Letná vozí do Prahy velké produkce a to je strašně dobře. Český divák může vidět fantastické spektakulární velké projekty, které jsou vybírány s velkou pečlivostí, ale menší projekty nejsou tak časté a proto jsme tady my. Jsem moc ráda, že můžeme uvést soubor Subliminati Corporation s představením #FILE_TONE, protože to bude jedna z posledních možností tohle představení vidět celosvětově. Já osobně se snažím sem dostat tuhle partu už tři roky. Praha je jejich poslední štace, následně odjedou do Francie a tam odehrají derniéru, což jsem se dověděla nedávno. Subliminati jsou neskutečně energičtí kluci, kteří se nebojí rýpnou si ve svém představení do politických a společenských témat. Divák se zasměje a občas mu zamrazí, čemu se to vlastně směje.
V souvislosti s derniérou souboru Subliminati Corporation – v zahraničí funguje jiný model fungování souborů, než jaký známe u nás v případě repertoárového divadla. Na začátku je dlouhá příprava, poté vzniká projekt a skupina (pokud je úspěšný) několik let jezdí po světě s jedním představením, ne že každý rok chrlí dvě až tři premiéry. Například Alexis Rouvre na představení Cordes pracoval dlouhá léta – patnáct let žongloval, šest let si dělal výzkum a trénoval specifickou disciplínu. Měl vizi představení, ale musel si s tím dlouho hrát, a tak po premiéře Cordes rozhodně nebude pracovat na tvorbě dalšho projektu.
V programu máte i projekci cirkusových trailerů v kině Aero – o co se jedná?
Chtěli jsme udělat takový malý mejdan – chilloutovou akci a kino Aero nás přirozeně napadlo, protože je na Praze 3 a programově nám jsou blízcí. Projekce cirkusových trailerů je složena z video materiálů již nehraných představení, které má k dispozici francouzské národní centrum pro dokumentaci cirkusového a pouličního umění. Jsou to krátké ukázky z představení, prostě trailery. Ale v Aeru nebude pouze trailerová noc, od šesti budou hrát Spitfire Company a připravujeme speciální cirkusové jednohubky – krátká čísla a to se pobavíme všichni.
Co si má vlastně laik, který slyší spojení spojení „nový cirkus“ úplně poprvé, představit?
A zase (smích) - Jirka Turek s Letní letnou oslavil deset let, pět let funguje La Putyka i my taky makáme a pořád odpovídáme, co to ten nový cirkus je. Ale rozumím, jsme pořád okrajovým žánrem. Nový cirkus je zjednodušeně divadlo, ve kterém se využívají cirkusové techniky pro vyjádření příběhu a emocí. Ta škála podob je ale opravdu široká – od představení Cirque du Soleil se vší spektakulárností a pop stylem, který cílí na masového diváka až po současné projekty, využívající multimédia, performance, současného tance a happeningu. Specifickou skupinu tvoří pouliční cirkusové projekty. Ale hranice mezi tím, co je a není nový cirkus se v jednadvacátém století začínají stírat. Něžnost cirkusu je i v tom, že od cirkusáků si divák nechá líbit daleko víc, než byste čekal.
Zahraniční interpreti mají většinou za sebou některou z cirkusových škol. Změnila se nějak situace i u nás?
Profesionální cirkusovou školu u nás ještě nemáme, ale pracuje se na tom (smích). Nejblíže jsou cirkusovým uměním obory jako je klaunská tvorba na JAMU či pantomima na HAMU. Ale už podle názvu se jsou to vyprofilované obory, kde se nenaučíte na nejvyšší úrovni akrobatické disciplíny, ale jde o herecké techniky. V rámci našeho Cirqueonu je možné dorazit odpoledne do Nuslí na jednotlivé kurzy – od pozemní akrobacie, přes závěsnou akrobacii, žonglování, stoje na rukou, párovou akrobacii až po kondiční cvičení. Může k nám tak přijít kdokoli od pěti let – v žádném ze zmíněných případů ale nejde o tvrdý dril srovnatelný se zahraničními školami – fungujeme na bázi pravidelných workshopů. Zároveň se však naše talentované účastníky snažíme dostat i na týdenní výměnné pobyty do zahraničí, aby si v rámci krátké stáže přičichli k tomu, na jaké úrovni může cirkusové umění být. Ale musíme se pochlubit, protože nám vychozí teď první generace absolventů kurzů, kteří reálně uvažují a následném studiu v zahraničí a my jsme schopni je připravit tak dobře, že mají reálnou šanci se dostat dál. Já jim fandím a držím palce, protože cirkusácký život je opravdu výjimečný.
Ale aby to nebylo jen o Cirqueonu existuje taky Cirkus LE Grando v Brně a v Praze druhým centrem pro trénink je pro workshopy KD Mlejn .
Na vašich workshopech tedy vychováváte budoucí generaci českého nového cirkusu...
To je jedním z cílů. Ale jsou to hodiny a hodiny tréninku, takže je to především o motivaci našich mladých nadšenců. Ale na festivalech už můžete potkat skupinu Cink Cink Cirk, kteří loni dobývali amatérské přehlídky. My mladým ukazujeme cirkusový svět, do kterého by se mohli dostat v celé romantice, ale i se všemi úskalími, je to především velká dřina a chce to píli.