Uvedl jste Žižkov jako jednu z čtvrtí, kde se podle Vašeho názoru „dobře žije“. Čím je to podle Vás dáno?
Žižkov, jako jedna z prvních rezidenčních čtvrtí, které vznikly na území „za hradbami“, má poměrně velký potenciál stát se lokalitou atraktivní a v žádném případě bych ho nepodceňoval. Vede mě k tomu několik důvodů. Obecně platí, že území s tradiční blokovou zástavbou je ekonomicky i sociálně udržitelnější, flexibilnější a má větší schopnost odolávat negativním trendům (vylidňování, deurbanizaci apod.) než čtvrti monofunkční, stavebně až příliš homogenní (vždyť principy Aténská charty jsou dnes už spíše zatracovány než vzývány). Žižkov dnes leží v širším centru města, což mu přidává na logistické atraktivitě a na jeho území nalezneme poměrně pestré rezidenční i ekonomické struktury.
Zkušenosti ze zahraničí navíc ukazují, že méně „nablýskané“ čtvrti jsou odolnější proti zmíněným negativním trendům, než ty, které jsou z pohledu realitního trhu bonitnější. To je dáno tím, navíc jsou-li v Praze tisíce vol-ných bytů, obyvatelé disponující vyšší sociální mobilitou mají tendenci a především možnost odstěhovat se pryč a často to také dělají v okamžiku, kdy se kvalita života v lokalitě, kde žijí, z různých důvodů (doprava, změna sociodemografické struktury, otevření podivného byznysu v okolí atd.) sníží.
Podívejte se na Brusel – dnes je tam jednou z nejživějších a nejkreativnějších čtvrtí Les Marolles pod Justičním palácem, která byla – tak jako Žižkov – kdysi dělnickou čtvrtí a také málem podlehla asanaci. A naopak – někdejší rezidenční čtvrti v centru města na dohled od Grand Place jsou dnes obývané přistěhovalci a nemají daleko k vyloučeným lokalitám. Sociální a především ekonomická udržitelnost města je do značné míry podmíněna tím, že jde o sídlo ve všech směrech diversifikované, ať již z pohledu jeho ekonomických funkcí, sociální skladby obyvatel, majetkových vztahů apod.
Žižkov měl v minulých dekádách pověst jakési "periférie centra." Změnilo se to podle Vás, případně jak?
Část Žižkova periférií stále ještě beze sporu je, část již tento charakter nemá. Obávám se ovšem, že dost prostoru by zabrala samotná debata o tom, co je vlastně dnes periferie. Pokud periferii vnímáme jako opak centra, pak – vzhledem k tomu, že Praha je spíše monocentrická urbanistická struktura, Žižkov periferií je.
Na druhou stranou již dávno není okrajovou částí Prahy ani jejím předměstím. Možná v podtextu Vaší otázky bylo, zda je stále vnímán jako čtvrť sociálně (ale i ekonomicky či kulturně) determinovanou. V tom případě záleží, o které části Žižkova mluvíme. Část od Kubelíkovy ulice směrem k Vinohradům, okolí Vinohradské třídy ale i oblast v okolí kina Aero nikdy ani historicky neměly charakter čistě dělnické čtvrti, jak je Žižkov často nazýván. Poznáme to např. podle toho, že zde byly při výstavbě zarovnávány terénní nerovnosti, tak jako na sousedních Vinohradech nebo z charakteru a konstrukce i dispozice zde stojících bytových i rodinných domů.
Výstavba z konce 19. století a začátku 20. století, která tvoří části z pohledu realitního trhu méně prestižních částí Žižkova má jednu velkou výhodu – může se poměrně autonomně a postupně rekonstruovat, může mít více funkcí a má velmi městotvorný charakter.
Co Žižkovu podle Vás chybí, na co by se mělo město a místní radnice prioritně zaměřit?
Žižkovu by prospělo více zeleně v ulicích, stromořadí dokážou vylepšit vzhled i jinak neatraktivních ulic (a také zvýšit hodnotu bytů v nich), zlepšit veřejný prostor a zpříjemnit pobyt v něm. Při procházkách pražským třetím obvodem mám ovšem pocit, že jeho radnice má k zeleni macešský vztah a spíše než stromy má ráda herny. A to je škoda. Těžko snáším vizuální nepořádek daný špatnou kvalitou prakticky všech projevů grafického designu, který vidíme v ulicích. Město a reklama k sobě neodlučitelně patří, ale provedení všech – malých, velkých, dočasných i stálých – nápisů, poutačů nebo orientačních systémů indikuje kulturní úroveň a hodnotový systém v dané lokalitě.
Design prostředí musí být limitován požadavky na jeho městotvorný charakter, svoji schopnost motivovat ke sdílení veřejného prostoru a udržitelnosti bydlení, mobility a ekonomiky ve městě obecně.
Estetická kvalita města bezprostředně ovlivňuje i jeho konkurenceschopnost, udržitelnost i životní styl jeho obyvatel. Současně je také indikátorem schopnosti municipální reprezentace město spravovat. Tvář města - v širokém slova smyslu - především pak jeho část, kterou nazýváme sdíleným veřejným prostorem, reflektuje i hodnotový systém jeho obyvatel a samospráv. To je prostor, kde má Žižkov co zlepšovat a není to snadné. Na to nestačí vyměnit vedení radnice či implementovat nějaký projekt z fondů EU. Vyžaduje to poměrně rozsáhlou spolupráci těch, kteří mají z různých pozic šanci město řídit a těch, pro které ho spravují.
Na Žižkově se negativně podepsaly plány komunistů ho zbourat a nahradit panelovým sídlištěm. Naštěstí to nestihli, ale paradoxně dnes nejvíce ohrožený prostor z pohledu udržitelnosti je v okolí panelových domů z 80tých let.
V centru městské části Praha 3 je dnes vysloužilý 30tihektarový drážní pozemek s památkově chráněnou budovou Nákladového nádraží Žižkov. O budoucnosti této lokality se vedou vášnivé diskuse. Kam by podle Vás měla směřovat?
Na to není snadná odpověď a zcela určitě by ji neměla dávat jedna osoba či např. jedna politická strana či názorová skupina. Pravdou je, že podobná, ambiciózně a kreativně revitalizovaná území – např. bývalé doky, ke kterým má nákladové nádraží svým charakterem blízko – dnes patří v Londýně, Amsterdamu, Hamburku apod. k nejatraktivnějším lokalitám pro bydlení, podnikání i turistický ruch a určitě by stálo za to vzít si je za příklad. K takovému cíli však nepřispívá vynucená památková ochrana žižkovského nádraží. Dnes je to území, které je především bariérou žádoucí prostupnosti města, které navíc negativně determinuje i své okolí. Řešením je, podle mého názoru, vybudování nové multifunkční čtvrti, která přirozeně propojí území okolo dnešního brownfieldu. S důrazem na její funkční a sociální diverzitu, třeba nedaleký Central Park je dost nešťastné řešení.
Největší náměstí Prahy 3. nám. Jiřího z Poděbrad, jste společně s "Mírákem" označil za příklad povedeného náměstí? Co podle Vás takovéto dobré náměstí musí splňovat a čím si právě "Jiřák" vysloužil Vaši pochvalu?
Náměstí je klíčový kompoziční a orientační prvek veřejného prostoru, protíná se v něm osnova města a udržuje jeho urbanistickou strukturu. Je to místo, na kterém by měl probíhat veřejný sociální a ekonomický život, setkávání, protínají se na něm různorodé zájmy. Většina náměstí v historické Praze je, bohužel, něčím pokažena, přestože tato tradiční, uličními řadami vymezená prostranství patří k tomu nejcennějšímu, co Praha nabízí.
Staroměstskému náměstí uškodilo zbourání (a neschopnost dohodnout se na rekonstrukci) budovy radnice, zboření mariánského sloupu a z mého subjektivního pohledu i výstavba Husova pomníku. Václavské náměstí je bulvár čekající na rekonstrukci dodnes limitované pitomými květníky. Karlovo náměstí je park, který už dávno neplní svoji funkci, Malostranské parkoviště, Senovážné mrtvým místem, které žije jen v jeho jihozápadní části.
Náměstí Jiřího z Poděbrad je poměrně mladé, jeho dominanta – Plečnikův kostel Nejsvětějšího Srdce Páně – tam stojí až od roku 1932. Prospěje mu určitě plánovaná rekonstrukce, ale už dnes je na něm vidět, že je vynikajícím městotvorným veřejným prostorem – i díky pravidelným farmářským trhům (ty nechť radnice Prahy 3, proboha, neomezuje) a funkčním obchodům, krásné škole, tramvajové trati, restauracím a kavárnám apod., nabízí důvody k tomu, abyste na něm pobyli, je možné ho využít ke shromáždění více lidí, je možné na něm organizovat trhy atd. Z dobrého náměstí prostě nemáte chuť odejít.
Kdo je Petr Štěpánek?
Petr Štěpánek, Ing. arch., Ph.D. (1972), vystudovaný architekt, designér a ekonom. Působí na katedře Envi-ronmental designu FUA TU v Liberci, FA ČVUT a pražském Institutu plánování a rozvoje, kde je jedním z odborných garantů aktualizovaného Strategického plánu. V rámci výzkumných i komerčních projektů v zahraničí se věnuje problematice udržitelnosti bydlení ve městě, konceptu smart cities a prostorovému plánování. V letech 2007-2010 řídil Státní fond životního prostředí ČR, předtím multimediální divizi vydavatelství Economia.
