Jak byste shrnul současný zájem o vaši farnost?

Velice mě těší, že lidé přicházejí v hojném počtu do zdejšího kostela. V neděli přijde na mši obvykle až osm set lidí, a to za každého počasí, ve všední dny je to obvykle padesát až šedesát lidí. Ročně u nás uzavře kolem patnácti párů manželství a pokřtíme na osmd¬sát dětí. Velký zájem přičítám samozřejmě zdejší zvláštní atmosféře. Plečnik byl hluboce věřící člověk, proto vytvořil, řekl bych, že spíše „vyzářil“ hluboce spirituální dílo, které je zde uskutečněno ve hmotě. Když sem člověk přijde, tak naprosto zřetelně cítí propojení věcí hmotných a duchovních. Já vnímám dvě roviny — rovinu hmoty, kam řadím poznatelné a spirituální rovinu, tedy skutečnost mimo čas a prostor a ty se tu opravdu vzácně spojují.

Změny, které provázejí naši společnost, jsou viditelné na každém kroku.

Mám-li zmínit změny, musím začít hned tady v kostele. V roce 1992 se do věže vrátily dva zvony z původních šesti, díla zvonařské rodiny Manoušků. Díky spolupráci se zdejší radnicí a srdečným lidským kontaktům, které tam máme, se vybudoval kolem kostela nový plot.

Srovnám-li někdejší Prahu 12 a současnou Prahu 3, trochu se nám zmenšila, ale těší mě pohled na zr-konstruované domy a jejich čisté fasády, které naši čtvrť rozzářily. Uvítal jsem, když se na mnoha místech otevřely opět malé obchůdky, o to víc mě mrzí, že často zanikají a mění se jejich majitelé a s tím i nabídka zboží. Svědčí o tom, že prostory slouží jen jako zdroj příjmu a když chce někdo za vším vidět jen peníze, unikají mu ostatní krásy světa.

Možná bych tolik neměnil asfaltový povrch chodníků za „kostičky“, dlažba klouže a je příliš tvrdá. Na druhou stranu je tak asi snadnější uvést chodník do původního stavu po nutném výkopu.

Mrzí mě, že Praha 3 není výjimkou, takže je tady mnoho heren. Nejednou jsem promlouval k lidem závislým na hracích automatech. Jakákoliv závislost je strašná.

Jak byste popsal dnešní společnost?

Mrzí mě, že se k horšímu změnilo chování lidí, jednoho k druhému, ale nelze to zevšeobecnit a neplatí to jen v Praze 3. Dnes je každý zahleděn spíše sám do sebe, chybí ohleduplnost a vstřícnost, vládne anonymita a je pokleslá morálka. Přičítám to špatným příkladům takzvaných celebrit, ale i politiků vlivem mediálního tlaku a změnám poměrů v rodinách, které vyvolává ekonomický tlak, takže rodiče nemají čas na výchovu dětí a mnoho v tomto směru podceňují.

Ve společnosti chybí zmíněný spirituální rozměr. Sice se často hovoří o přirozeném humanismu, ale ten bohužel nečerpá z ničeho hlubšího.

P. MUDr. Jiří Slabý

- Studoval gymnázium na náměstí Jiřího z Lobkovic, ale po jeho zrušení odmaturoval ve škole

v Kubelíkově ulici.

- Vystudoval lékařskou fakultu UK v Praze, kde promoval v roce 1958. Je atestovaným psychiatrem.

- Na přímluvu kardinála Tomáška začal v roce 1966 studovat Teologickou fakultu v Litoměřicích. Svěcení přijal 27. června 1970

- 1. 2.1990 byl ustanoven farářem v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně.

- Roku 1996 byl jmenován sídelním kanovníkem Královské kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.