Jakmile se Lukáš Pavlásek objeví na pódiu a začne publikum přesvědčovat, že adoptování černoušků je už dávno passé a dnes frčí mnohem populárnější model: akce adoptuj si svého gaye, buznu z Aljašky. V jemném tanci na hraně humoru pokračuje Pavlásek krásnou konstrukcí nového televizního kanálu Prima Gay, kde si člověk může pustit Rady ptáka loskutáka, Kluky v akci či hodně populární pořad Léto s Italem. „V humoru nemám tabu, jen nedělám nenávistné výstupy," říká posléze Pavlásek, „vyhýbám se proto xenofobii a rasismu. Baví mě však dělat humor na hraně, který si z předsudků dělá legraci." Publikum se nadšeně směje, Pavlásek se za osm let vystupování v pořadu Na stojáka stal hvězdou a diváci mohutným potleskem ocení už pouze jeho objevení na jevišti. Mnozí z kolegů, kteří se stand-upem teprve začínají, však ještě vyčkávají a chtějí se nechat překvapit.

Stand-up comedy, která v české podobě existuje prostřednictvím pořadu Na stojáka od roku 2004, má velkou tradici především na západ od našich hranic, kde se první komici, jimž stačil mikrofon, malé podium a bar plný lidí, vyloupli již na konci devatenáctého století z prostředí cirkusů, vaudevillů a hudebních klubů. Mezi první komiky nového mikrofonového stylu se počítal především Frank Fay, který vystupoval ve vaudevillech před oponou, čímž do jisté míry může připomínat slavné forbíny Voskovce a Wericha. Kromě vaudevillu lze kořeny stand-upu vysledovat i v luxusních salonech pravých gentlemanských klubů, které při slavnostních příležitostech daly možnost duchaplně pohovořit svým výrazným členům. V tomto ohledu prý vynikal i spisovatel Mark Twain, jenž ve svých monolozích neopomenul ani výroky, jež hraničily s urážkou přítomných. Krásně důkladná je pak jeho návštěva vídeňského tiskového klubu Concordia v roce 1897, kterou vyšperkoval řečí s názvem Hrůzy německého jazyka.

Žánr stand-up comedy získával v padesátých letech minulého století na síle a komici si v jeho rámci testovali sexuální, politická či rasová tabu (mnozí pak putovali i do vězení). Druhou vlnou vzestupu se pak stala osmdesátá léta především prostřednictvím televizního pořadu Saturday Night Live, v němž se objevila celosvětově známá jména, jako je Robbie Williams, Eddie Murphy či Jerry Seinfield. Jestliže jsme ještě před dvaceti lety mohli hovořit o tabu, tak dnes jsou už všechna pošlapaná. A je to dobře, protože komici jako je Ricky Gervais, Dylan Moran, který nedávno úspěšně navštívil i Prahu, Jimmy Carro či Scott Capurro jsou kontroverzní, a právě proto neobyčejně zábavní.

„Trvalo nám přibližně rok, než jsme se přiblížili ke správnému žánru," přiznává režisér pořadu Zdeněk Týc, „teprve jsme se to učili a nikdo před námi to tady nedělal." Počátky pořadu Na stojáka byly pevně svázány především se skupinou lidí kolem divadla Sklep a Týc k tomu dodává: „Nejprve jsem se obrátil na Tomáše Hanáka a jeho kolegy, ale časem se ukázalo, že ve stand-upu nejsou mnozí z nich příliš šťastní. Tehdy se ukázalo, že je nutné hledat nové tváře." V rámci nového angažmá pořadu na ČT a jeho týdenní periodicity je jasné, že noví komici jsou na pořadu dne. „Je potřeba intenzivně hledat nové talenty, aby se osvědčení vystupující neobrousili a nezačali vykrádat sami sebe," dodává producent pořadu Ondřej Trojan.

Natáčecí večer v klubu Retro lze přirovnat spíše k festivalu, kdy se ve dvou čtyřhodinových maratonech na jevišti střídá jeden účinkující za druhým, přičemž je patrné, že mnohdy se vystoupení až nebezpečně blíží k hranici lepkavé trapnosti. Humor Ester Kočičkové není pro každého, avšak ve chvíli, kdy navrhuje stejnokroje pro jednotlivé politiky, se zdá být jen neskonale přepjatá. Odkojená „sklepačka" Lenka Vychodilová ve výstupu s včeličkou, zdá se, neměla svůj den, a mé kroky se v tu chvíli raději obrátily k nedalekému baru. Pozornost si opět vydobyl až Miloš Knor se svou exkurzí do historie stand-upu a jeho zásadních proher. „Takovému Ježíši to příliš nešlo, reakce diváků na jeho stand-up byla jasně negativní," vypočítává Knor, „zatímco Jan Hus při svém výstupu šel až na samotnou hranici... možného, ale pak bohužel dokonale shořel."

Při natáčení se tak pohybujeme na horské dráze humoru, a přestože scénky procházejí předvýběrem, je občas překvapivé, co všechno se dostane až na pódium. Druhou stranu subjektivní humorné barikády však rozvíří Josef Polášek a jeho pantomima či dvojice Petr Cerha a Ondřej Havlík s dokonale sehranou scénkou Výměna pneumatik na závodech, kterou přehrávají v několika rychlostech. „Dnešní výstup byl z naší strany hodně připravený, na improvizaci si troufneme, ale ne v pořadu Na stojáka," vysvětluje Petr Cerha, „ve dvou jde navíc improvizace hůř." Míra přípravy je u každého účinkujícího evidentně rozdílná; zatímco Iva Pazderková absolutně netuší, s čím přijde, ostatní mají vše vyzkoušené do nejjemnějšího detailu. Například Petr Vydra se na pódiu objevil se skvělým výstupem adorujícím zářijový přestup pořadu na ČT, v němž krásně parodoval tamní moderátory v čele s Jakubem „premiantským výrazem" Železným.

„Své výstupy si hodně připravuji," vysvětlil záhy Vydra, „především si pro sebe popíšu nějaký pocit, který chci vyjádřit. Kdybych náhodou na jevišti zapomněl text, tak se k tomu pocitu mohu vrátit a sdělit ho jinak, ale aktuálně pro ten den." Na rozdíl od svého kolegy se například Lukáš Pavlásek připravuje mnohem svérázněji a prvním krokem je podivný rituál: „Když odcházím z domova, tak vypnu plyn," vypráví s vážnou tváří, „obvykle mám strach, že jsem jej nevypnul, a tak se takhle vracím asi šestkrát. Vypnout vodu a každý kohoutek dotáhnout rukou, zkontrolovat elektriku, jestli je vypnutá. Zamknout, a když zamknout, tak na dva západy! Jeden pootočit zpátky, pak zase na dva, dotknout se toho zámku, pak se dotknout pusy, lusknout okolo hlavy a zase se dotknout zámku. To je můj rituál. Někdo má plyšáka, já mám tohle."

Čtyři hodiny ve společnosti komiků je zábavná kratochvíle, avšak v mnohém překvapivě vyčerpávající. Předně se při nejlepší vůli nedokážete smát úplně celý večer, zadruhé sklenek vína postupně přibývá a zatřetí si dobrá polovina výstupů odnese jen pozdvižené obočí. Co je však při srovnání se zahraničními stand-up komiky na první pohled patrné, je česká nekonfliktnost. Zatímco Ricky Gervais při předávání Zlatých glóbů vtipně pozuráží nejvyšší hollywoodskou smetánku, v místním podání se spíše hladíme po srsti.