17. února

Je úterý a začíná vládní krize. Ministři nekomunistických stran plánují demisi, pokud nedojde k projednání zprávy o zneužívání policie komunisty.

18.  února

Nastává bojkot zasedání vlády všemi nekomunistickými ministry. Edvard Beneš vyjednává s národními socialisty a vyjadřuje jim podporu ohledně projednání zprávy o zneužívání Bezpečnosti. 

19. února

Komunisté se snaží získat sociální demokraty na svou stranu, aby přistoupili na zformování většinové levicové vlády. Ostatní strany zatím jednají a demise jejich ministrů se zdá čím dál tím pravděpodobnější.

20. února

Všichni ministři, s výjimkou sociálně demokratických a komunistických, podávají demisi. Sociální demokraté odmítají vytvořit vládu společně s komunisty. Gottwald tedy navrhuje Benešovi řešení, spočívající v „zaplnění prázdných vládních židlí“ členy KSČ. Komunisté poprvé plánují politické tahy podpořit hlasem ulice.

21. února

Demonstruje se po celé Praze. Scházejí se i příznivci nekomunistických stran. Staroměstské náměstí ovšem zcela ovládají komunisté. Vznikají akční výbory Národní fronty, které mají v programu očištění veřejného života od nekomunistů. Rodí se Lidové milice, nazývané „ozbrojenou pěstí dělnické třídy“, které ihned obsazují Pražské mosty.

22. února

Prezident Beneš informuje své nejbližší spolupracovníky o tom, že je připraven demisi nekomunistických ministrů přijmout. Státní bezpečnost přichází s vykonstruovanou zprávou o chystaném protikomunistickém puči a záměru „reakcionářů“ vyřadit z provozu rozhlas. Z rozkazu ministra vnitra jsou hlídána veškerá strategická místa v Praze včetně rozhlasu.

23. února

Komunisté poprvé veřejně přistupují k násilí. Státní bezpečnost zatýká strany, jejichž ministři podali demisi, ale také pracovníky justice. Lidové milice jsou z rozhodnutí Ministerstva vnitra vyzbrojeny několika desítkami tisíc zbraní. Beneš trvá na svém stanovisku, že komunistickému nátlaku neustoupí. Prezidenta podpořil průvod více než deseti tisíc národně socialistických vysokoškoláků a jejich příznivců, kteří se vydali na Pražský hrad.

24. února

Represe ze strany komunistů sílí. V poledne začala hodinová generální stávka, které se zúčastnilo dva a půl milionů lidí. Nekomunistické strany přestávají fungovat. Předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa rozhodlo jmenovat svou vládu již v příštím dni. Jedinou překážkou v absolutním převzetí moci pro komunisty byl už jen prezident.

25. února

Dopoledne předává Gottwald prezidentu Benešovi listinu se jmény ministrů nové vlády Komunisté od rána připravují masovou demonstraci na Václavském náměstí, která by se případně přesunula na Hrad. V záloze je připraveno asi šest tisíc ozbrojených příslušníků Lidových milicí.  Druhé odpolední setkání trvá zhruba deset minut. Beneš demisi ministrů přijímá a doplňuje vládu podle komunistického návrhu. Ve chvílích, kdy se konalo „vítězné“ komunistické shromáždění na Václavském náměstí, mířilo asi pět tisíc vysokoškoláků na Hrad vyjádřit prezidentovi podporu. Jednalo se o jediný masový projev nesouhlasu s nastolením komunistického režimu. Řada účastníků této demonstrace zaplatila za svůj postoj léty strávenými ve vězení.