Ale na rozdíl od Ameriky nikdo během filmu netelefonoval mamince, že je zrovna v kině a že ten film je hustéj a ať koupí mlíko, ani se nehádal s plátnem a neradil hrdinovi, kam se má otočit, a dokonce i popcornové orgie byly ohleduplně tiché. Jít ve Státech do kina je ruská ruleta. Dojímavé vyznání může přehlušit pubertální diskuse, kdo by měl koho osouložit, občas modifikovaná na toužebné chlapáctví, že oni by ji jistě osouložili líp než svalnatý hrdina. Film vám může přetrhnout hurikán (ačkoliv u některých filmů se modlíte, ať už to tornádo přijde a vysvobodí vás). Ale ničivější než hurikán byla křesťanská sekta na premiéře Harryho Pottera. Představte si dav nadšených dětí, které bez dechu čekají na Voldemortovu smrt. Rozzářené, napjaté tváře. Vtom vysněný okamžik přeruší jekot: „ Čárodejnice budou néodvolatelně ódsouzenýý k sžíravé beznadějííí a palčivémů utrpéénííí!!!“ Sektáři se rozhodli vymýtit zlo vskutku důkladně, a proto do sálu strategicky rozmístili pátou kolonu, která měla v pravidelných intervalech burcovat publikum k duchovní obrodě. Ukázkou amerického sebeovládání budiž fakt, že je nikdo promptně neupálil.

Může to znít nepravděpodobně, ale Žižkov je se svými psími bobky a nesčetnými hernami vlastně dost kulturní. Místo upoceného multiplexu si můžete zajít do kina, kde vás dokonce pobízejí, ať si pivo vezmete do sálu, místo aby vám cpali colu v ceně bohatýrské večeře. Nemáte tušení, jak nezvyklé potěšení je pro Američana film bez doprovodných komentářů a s vychlazeným půllitrem v ruce…