Jako jediná Česka jste se účastnila čtyř mistrovství světa v akrobatickém létání. Deset let jste držela titul mistryně republiky. Jak jste se k akrobatickému létání vlastně dostala?
Akrobatické létání již vnímám jako svou dalekou minulost. Létala jsem 40 let a přestala po manželově smrti. A začátky? Fakt je ten, že doba byla jiná, ale i tak byl problém se k tomu dostat. Letecká akrobacie je výhradně mužskou záležitostí, už jen proto, že je velmi fyzicky namáhavá. Akrobacie může být pro někoho nepříjemná, protože vlastně nelátáte rovně. Ale je pravdou, že fyzičku jsem měla, jako dítě jsem chodila na gymnastiku, na šerm, a hrála jsem i košíkovou. K létání mne vlastně dostal můj bratr, který působil jako instruktor v Kolíně na letišti a když skončil, nikdo vhodný za něj nebyl. V Kolíně jsem se také seznámila se svým pozdějším manželem. A bylo štěstí, že jsme měli společné zájmy, neboť jde o časově velmi náročný sport. Trávíte jím tak víkendy, většinou od šesti ráno, a když nemá partner pro létání pochopení, nemáte šanci. Znala jsem spoustu kluků, kteří poté, co se oženili, s létáním přestali.
Co všechno jste musela splňovat, abyste mohla soutěžit?
Začala jsem plachtařinu a brzo jsem byla instruktorem i díky tomu, že bratr skončil s létáním. A pak jsem za odměnu dostala motorový výcvik. A byla jsem trochu cvok, jak říkal manžel, takže jsem se vrhla na akrobacii. Měla jsem všechny kvalifikace, byla jsem instruktor, vlekař pro tahání větroňů, vlastnila jsem veškeré doložky, dokonce kvalifikaci obchodního pilota, a kdybych chtěla, mohla jsem létat i komerční lety.
Jaké to bylo pro ženu v 60. letech být aktivní ve sportovní disciplíně, která byla a je spíše doménou mužů?
U nás byly soutěže ze začátku anonymní, létalo se napříč kategoriemi (chlapi i ženský) a rozhodčí nevěděli, kdo letí, a hodnotili skutečný výkon. Navíc byla pravidla jasně daná, takže hodnotili správnost sestavy. Dokonce se mi jednou stalo, že jsem i na závodech v Liberci byla lepší než muži v jejich kategorii. A to se mi na tom sportu také líbilo, že když byl někdo dobrý, muž či žena, ostatní to ctili.
Mluvila jste o fyzické náročnosti. Nikdy bych si netipla, že tak křehká žena, dělala tak náročný sport?
Na tu dobu jsme byli opravdu velmi dobří a na mistrovstvích bylo poměrně dost Cechů. Je to technický sport. Co do náročnosti na organizmus byl více sledován v cizině, kde lidé končili kariéru mnohem dřív než my. Už jen proto, že přechody z kladného a záporného přetížení zatěžují organizmus. Ani Sověti nedělali tak velká záporná G jako my. V akrobatickém létání se ovšem nesmí udělat pauza, protože pak si na to i ten organizmus těžko zvyká.
Byla jste rovněž instruktorkou tohoto sportu?
Závodně jsem létala 12 let, a pak se věnovala létání jako instruktor. To mě ale moc nebavilo. Jednak mě vždy motivovalo závodění, soutěže... to byl adrenalin! Ale když učíte akrobacii, je to nepříjemné. Nikdy nevíte, co ten žáček udělá. Když létám sama, vím, co budu dělat, tělo se připraví.
Abych létala coby pilot, musela bych projít každoročními testy a mít nalétáno určité množství hodin. To je pro mě ale požírač času i peněz. Ale byla jsem například na setkání na našem letišti a mí bývalí žáci mě cpali to ultralightu, ale to pro mě není. Preferuji větší stroje - letadla i auta.
Sledujete alespoň trendy a úspěchy v akrobatickém létání?
Moc to nesleduji. Jen vím, že dříve byla mnohem širší základna a šlo více o kolektivní a týmový sport. Byli jsme prostě parta. A pro ženy se nic nezměnilo, stále je těžké se do této mužské branže dostat.
Jaký je váš soukromý život, jak trávíte volný čas?
Chodím na angličtinu, teď jsem přišla z němčiny, chodím plavat a pravidelně cvičit a také ráda a hodně cestuji. Starám se o psa, mám zahrádku a v Kolíně domek. Každý rok jezdím lyžovat do Alp, lyžování mám moc ráda a nevzdala jsem se ho ani letos. Nějakou aktivitu prostě mít musím. Ale oproti dřívějšku je toho méně. Ještě bych se chtěla zapojit do charity a dělat něco pro ostatní.
Na Zižkově žijete od své svatby. Jak se Praha 3 za ta léta změnila?
Mělo to takové dvě fáze, když jsme se sem stěhovali, bylo tu mnohem volněji, spousta domů v Praze 3 nebyla. Ale v posledních letech se zase výrazně změnil vzhled, investovalo se, domy se opravují a prostředí se zvelebuje. Je tu poměrně dost zeleně a velmi přátelské prostředí.
Která místa vám na Žižkově přirostla k srdci?
Přes Vítkov dělám třičtvrtěhodinové zdravotní procházky. Navíc mám zahrádku na Balkáně, takže odtamtud na Vítkov pravidelně vyrážím. Procházky na vrch a zpět jsou velmi příjemné.
- Hydrogeoložka a československá reprezentantka v akrobatickém létání.
- Vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK, obor geologie (specializace hydrogeologie).
- Řadu let pracovala při výzkumu pro pražské metro.
- Působila na Ministerstvech životního prostředí a dopravy ČR.
- Od roku 2002 byla členkou Zastupitelstva MČ Praha 3.
- 10 let držela titul mistryně republiky v akrobatickém létání.
Do dnešních dob její úspěchy žádná žena v ČR nepřekonala.