„Snažili jsme se pracovat po kavárenských zahrádkách, v otevřených oknech, v parku,“ shrnuje Andrea Kosařová, jedna z iniciátorek projektu, prvotní motivace pro budoucí Pracovnu v parku, „ale pokaždé nám něco chybělo. Došla šťáva v notebooku, nebyl dostupný internet.“ Společně s Honzou Pelánem, s nímž Andrea uvedla v život coworkingový prostor s prozaickým názvem Pracovna ve Vlkově ulici, stáli u zrodu nápadu, jehož cesta k realizaci byla zdánlivě jednoduchá. Tým se rozrostl o Petru Seidlovou a Jonáše Herzu, vznikly první návrhy dvojice laviček se stoly od studentů UMPRUM Viktórie Mravčákové a Jakuba Herzy a nápad se mohl pomalu, ale jistě posunout do truhlárny. Dalším důležitým bodem na cestě byla především sbírka na crowdfundingovém serveru HitHit, kde se jen tak tak podařila vybrat cílovou částku 150 tisíc korun.

Pracovna v parku je až kouzelně jednoduché a funkční místo. Při příjemném počasí dorazíte na místo vybaveni notebookem, který si můžete dobíjet z jedné z elektrických zásuvek, k dispozici je dokonce i bezdrátový internet, byť ten má prozatím provozní chybky, které však organizátoři řeší. „Sestavili jsme ,ajťácký‘ tým, který na odladění v současné době pracuje,“ slibuje Honza Pelán.

Iniciativa „zdola“ je v poslední době tím hlavním motorem pozitivních změn ve veřejném prostoru a nejinak je tomu i zde. „Jsou to takové minikatalyzátory veřejného života, které mají potenciál zlepšit míru návštěvnosti a kvalitu daného místa,“ říká mladý architekt Honza Vaněček a zdůrazňuje především stránku občanského aktivismu, v rámci něhož mají lidé k výsledku mnohem bližší vztah, než kdyby se jednalo pouze o výmysl místní radnice. „Pevná lavička a stolek v parku. Opravdu nic složitého,“ hodnotí Vaněček, „jsem zvědavý, jaký bude další osud tohoto prvku.“ Stoly již prvotní punc outdooru získaly, graffiti se objevilo záhy po slavnostní otevření Pracovny. Nicméně v polovině podzimu čeká mobiliář nové, zatím neznámé místo. „Budeme rádi, když se nám ozve nějaká instituce, která o pracovnu přes zimní období ve svém vnitřním veřejném prostoru bude stát,“ vyzývá Andrea Kosařová. Mobiliář lze rozdělit na dvě menší, samostatně funkční poloviny, které mohou být umístěny na dvě různá místa.

Nad hlavami ševelí listí, vítr se někdy vzedme a nadcházející podzim se občas vtipně připomene. Ze stromů totiž začnou v nestřeženou chvíli padat žaludy a jen se štěstím nás pracující o vlásek míjejí. „Žaludy jsme v projektu zapracované opravdu neměli,“ směje se Andrea a zároveň odmítá nápady na dodělání jednoduché stříšky, kterou by ocenili mnozí návštěvníci. „Pohled do korun stromů je přesně to, co v kanceláři nenajdete!“ zdůrazňuje Honza Pelán. Zastřešení by navíc představovalo větší problém s povolením a místo by pak jistě lákalo k přespání nejen pracanty, ale i mnohé lidi bez domova.

Když bude svítit sluníčko, jistě v Pracovně v parku potkáte podobně smýšlející pracanty na volné noze. A co by jim Andrea a Honza vzkázali? „Hlavně ať mají vždy dost práce, která je adekvátně zaplacená nebo alespoň zaplacená. A samozřejmě pěkné místo, v němž je bude jejich práce bavit a těšit!“