V tmavé uličce leží zmlácená hlavní postava Joe (Stacy Martin v mladé verzi a Charlotte Gainsburg ve starší), kterou záhy nalézá starý mládenec Seligman (Stellan Skarsgård), jež jí nabídne úkryt. Joe tak v průběhu jedné noci vypráví v několika kapitolách příběh svého života točící se kolem neukojitelného libida, programového odmítnutí lásky a likvidace lidí kolem sebe. Středobodem vesmíru se pro Joe již od útlého věku stává její vagina a vlastní uspokojení, v rámci nějž jsou dříve či později všichni ostatní jen prostředky k dosažení stovek nutných orgasmů. Seligman, svým založením sečtělý intelektuál a asexuální panic, pak Joeino vyprávění glosuje zábavnými přiměry, kdy se vedle sexuálních čísel ocitá Bachova fuga, fibonachiho posloupnost a prusíkův uzel. Postupně se odvíjí satiricky glosovaný příběh sebedestrukce, bolesti duše a nenaplněných diváckých očekávání, které jsou dost podobné stavu, kdy Joe v jednu chvíli ztrácí schopnost dosáhnout orgasmu.
Ďábelská je totiž i samotná propagace snímku, který předem pracuje s tím, že v mainstreamovém artovém snímku uvidíme něco naprosto nečekaného. Trier před několika lety projekt uvdel slovy, že natočí filmové porno s Charlotte Gainsbourg v hlavní roli, propagační plakáty ukazují hollywoodské herce s orgasmickými výrazy tváře (tedy tzv. „O-faces“), přestože v samotném snímku jsou mnozí z nich jen epizodními postavami (například nejvíce je to patrné u Udo Kiera). Trierovo prohlášení, že herci všechny scény bezezbytku odehrají, je rozbito závěrečnými titulky s tím, že v určitých sekvencích zaskakovali pornografičtí kaskadéři. Ve výsledku pak dojde k přetnutí filmu na dvě části, které sami o sobě nemohou fungovat.
V divácích byla systematicky budováno očekávání velkého artového porna, které režisér zálibně rozmetává, nechává nás čekat na vyvrcholení v druhém díle a napětí ještě zvýší ujistěním, že na festivalu v Berlíně promítně finální, konečně necenzurovanou verzi snímku. Nymfomanka rozhodně není artové porno, je naopak neobyčejně hravým a možná i jedním z Trierových nejzábavnějších filmů. Především její první polovina se mnohdy posouvá až do roviny černohumorné grotesky, kdy Joe se svou kamarádkou soutěží, kdo v rychlíku osouloží co nejvíce mužů, či v brilantní scéně s Umou Thurmanovou, jež vpadá na scénu jako zhrzená manželka následovaná svými dětmi a rozjede neobyčejně zábavnou etudu. Problém snímku, který je v jednotlivých scénách skvostně vystavěný, je však ve své kolosálnosti – především v druhé části jen vrší v důsledku očekávatelné epizody ze života Joe a uvědomělá doslovnost, kterou dokonce glosují samotné postavy filmu, přestává být zábavná. Finální pointa tak šustí neobyčejně papírem – jako by se Trier zalekl, že v postavě Seligmana konečně vytvořil mužskou postavu, která není odsouzeníhodným idiotem.
Nymfomanka není jako celek filmovou událostí, druhá část sráží nadšení z prvního skvěle vystavěného dílu, přesto dejte Joe šanci. A rozhodně zapomeňte na lásku!
Nymfomanka I. + II. / režie: Lars von Trier / hrají: Charlotte Gainsbourg, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Willem Dafoe, Jamie Bell a další / v kinech od 26. 12. 2013 a 9. 1. 2014
