Dvě z nich, Zinu Perlíkovovou a Růženu Havlovou, navíc můžete vidět i v ústředních rolích vrtošivých babek, které se pokoušejí dění ve vesnici „ohnout“ podle svých představ. „Já jsem taková švadlenka madlenka, mám za sebou oděvní průmyslovku. Ale divadlo hraju už dvanáct let,“ vysvětluje Růžena Havlová. „Chodila jsem do dramatické školy při divadlu Járy Cimrmana, ale ještě mnohem dříve do souboru Julia Fučíka. Ale jak už to bývá, po narození tří dětí už čas nebyl,“ doplňuje energická dáma v letech. Ukazuje se, že obě seniorky mají komediantskou krev v těle. Ostatně i Zina Perlíková začala ve čtyřech letech s baletem, v šesti se stepem a v osmi se zpěvem v Kühnově dětském sboru. „Pak jsem se až do osmnácti let věnovala baletu, ať už ve velké operetě nebo v Tyláčku, dnešní Fidlovačce. No a pak jsem se vdala a měla utrum,“ vyjmenovává Zina životní peripetie. Obě se tak k hereckému komediantství dostaly prakticky až „na stará kolena“, byť Zina při zaměstnání účetní vedla i dětský divadelní soubor národního podniku Technomat, kde na jeviště převáděla vlastní divadelní hry.

Život však píše svůj příběh mnohdy velmi drsně, a tak se paní Zina dostala na začátku devadesátých let opět do pěveckého sboru až poté, co navždy odešel její manžel. „Dozvěděla jsem se tehdy o seniorské organizaci Život devadesát a šla se podívat na akci do Radiopaláce,“ vypráví paní Zina, „a tam paní sbormistrová říká, že kdo by chtěl zpívat, ať za ní pak přijde dolů. A já tam běžela, jak kdyby mě někdo vedl na provázcích.“

V rámci souboru divadla Proměna uvedli na prkna, co znamenají svět, například hry Vražda v penzionu pro starší dámy, kterou aktuálně přepracovali do nové podoby, komedii Škola společenské výchovy či Voď vás pánbů. Jak samy herečky říkají: „Je složité najít kus, v němž by bylo tolik rolí babek, tak jsme nuceny si vše psát samy!“
„Pan Troška do ničeho nevnáší nervozitu a na jeho filmech je to opravdu vidět,“ popisuje natáčení Babovřesk Růžena Havlová, přitom důvodů k nervozitě bychom našli poměrně dost. Při posledním natáčení „dvojky“ se štáb musel potýkat s bleskovými povodněmi, kdy se z příjezdových cest stalo jedno velké jezero. „Byla nám strašlivá zima, ale měly jsme na sobě bundy a deky. Štáb se o nás staral,“ vypráví paní Zina, zatímco Růžena Havlová k tomu dodává: „Ze štábu vždycky někdo vykřikl: Akce, svlíknout. Třicet stupňů! Ale to je vám platný jako mrtvýmu zimník!“ Na návsi v tamní kapličce však produkce připravila zašívárnu s teplomety, konvicemi a termoskami s horkým čajem, aby se herečky mohly kdykoli zahřát. „Za deset dní se to ale překlopilo a bylo plus třicet stupňů,“ dodává Troška, „takže pro změnu zmrzliny a maskéři poletující s pudrem.“

Sedmnáctého května Zina i Růžena odlétají na natáčení do Turecka, kde bude vrcholit příběh třetího dílu. A jak říká Růžena Havlová: „Pan Troška to určitě naplánoval tak, abych si odpočinula od stěhování!“

Rozhovor se Zdeňkem Troškou nejen o Babovřeskách si můžete přečíst ZDE!