Důvodů, proč stojí vysílač v Mahlerových sadech, bylo na počátku stavby několik. Prvotním impulsem bylo připravit pro Prahu radiokomunikační středisko, které by poskytovalo moderní telekomunikační služby. Druhým pak uvést v činnost vysílač, který by zabezpečoval šíření televizních signálů na území Prahy, a nahradil tak vysílač Praha - Petřín. Ten tuto činnost zajišťoval téměř 40 let (1953 -1992).

Bylo také zapotřebí vybrat jednu ze šestnácti vytipovaných lokalit, splňující přesně definovaná kriteria: výšku (čím vyšší místo, tím menší potřeba na výšku stavby), umístění uprostřed města (dosahy signálů), umístění mimo dosah letového provozu a nakonec hlediska urbanistická a památkářská.

 

Nepřehlédnutelná dominanta

Samotná věž byla postavena mezi lety 1985 - 1992 podle návrhu architektů Václava Aulického, Jiřího Kozáka a Alexe Béma. Jde o velmi zajímavou technickou stavbu, při níž bylo využito několik novinek, a dokonce i patentů.

Základ stavby je umístěn v hloubce 15 metrů pod povrchem a tvoří jej 4 metry silná železobetonová deska o průměru 30 metrů. Nad povrchem pak objekt tvoří 3 ocelové tubusy a 9 kabin. Tubusy dosahují výšky 134 metrů a jsou vyrobeny z ocelobetonové (spřažené) konstrukce. Na povrchu je šestnáctimilimetrový ocelový plech a teprve zevnitř pětadvacet centimetrů betonu.

Hlavní věž zakončuje anténní nástavec sahající až do výšky 216 metrů. V nejvyšším bodě má výchylku až 120 cm, není ale znatelná, protože ji eliminuje speciální kyvadlový tlumič. V samotném nástavci se nacházejí veškeré antény, jsou tam signalizace policie a zdravotnické záchranné služby, antény pro digitální přenosy. Hlavní tubus má průměr 6,2 metru a jsou v něm umístěny dva rychlovýtahy. Další nohy věže mají průměr 4,8 metru a jsou v nich provozní výtah, kanalizace a nouzové požární schodiště.

 

Bublinové kabiny

Na vertikální konstrukci jsou umístěny klimatizované kabiny. Restauraci ve výšce 64 metrů tvoří 3 bublinové kabiny s kapacitou 52 osob. Kavárna pojme 52 hostů a salonek 30. Restaurace je po rekonstrukci, stejně tak jako vyhlídkové. Ve výšce 93 metru najdete vyhlídku pro návštěvníky, kde lze při dobrém a jasném počasí dohlédnout do vzdálenosti až 100 kilometru. Poslední série kabin je ve 120 metrech, kde se nachází technologické zázemí pro šíření televizního a rozhlasového signálu, mobilní telefonní síť, meteorologická měření. Několik zařízení pro šíření signálu je také umístěno na střeše této nejvyšší kabiny a na plošinové konstrukci nad ní.

 

Mimina Babies

Stavba oživla až několik let po dokončení, a to nejprve dočasnou (2000), a po příznivých ohlasech trvalou (2001) instalací plastik výtvarníka Davida Černého. Černá laminátová miminka lezou po všech tubusech a některých kabinách, nahoru i dolů a instalovány byly za souhlasu autora i provozovatele stavby. „Z dálky působí jen jako nějaký hmyz, ale jejich rozměry jsou rovněž gigantické - každé měří několik metrů,“ popisuje tento výtvarný počin architekt Zdeněk Lukeš, který se architektuře Prahy 3 věnuje ve svých publikacích. Mimochodem, i tento projekt, který si obyvatele Prahy získal, rozproudil opačnou diskuzi na již zmíněném serveru Virtualtourist.com.

 

Emoční začátky dospívání

Žižkovskému vysílači je letos 22 let, je tedy plnoletý, ale jeho začátky, pubertu i vstup do dospělosti provázela řada emocí. Sám architekt Aulický to popsal takto: „O každé kontroverzní stavbě se diskutuje, každá věž je kontroverzní a já o tom věděl již při zadání.“

Popřejme této impozantní stavbě, aby ji velké diskuze konečně opustily a mohla se stát hrdou dominantou Prahy, neboť po technické a konstrukční stránce máme být na co hrdí.

 

Otázky pro... architekta Václava Aulického

 

K Žižkovské věži jste prošel cestou vedoucí mezi dalšími hi-tech stavbami. Co všechno jste musel při projektování věže zohlednit?

Věděli jsme o novinkách z literatury, o vývoji komunikačních technologií, už tu byly radiotelefony, ve světě se jednalo o digitalizaci, přicházela technologie optických kabelů, na to jsme chtěli stavbu připravit. Díky našim spojovým technologům jsme koncipovali věž s určitou perspektivou. Navrhl jsem proto například laminátový kryt na anténní nástavec.

Dnes, kdy ukrývá i další technologie, vím, že to bylo prozíravé, a jsem spokojen s tím, co všechno na věži dnes je. Po roce 1989 nás zaplavily technologie ze Západu a nemusela se kvůli nim stavět nová věž, jak tomu je mnohdy jinde v Evropě. Naše je připravena rozšířit služby.

 

Řešil jste osobně také místo, na kterém bude věž stát?

Uvažovalo se o šestnácti lokalitách, jednou z míst byla Parukářka, kde bych ji viděl ze všeho nejradši. Nemusela by tam být vyhlídková restaurace, rovnou z kopce je výhled na Prahu, je to téměř kilometr dál od centra, ale to neprošlo, výhrady měli vojáci. Uvažovalo se také o Bohdalci, Petříně, Vidouli, Dívčích Hradech, Židovských pecích, Riegrových sadech, kde to nakonec skončilo. V úvahách bylo také místo dnešního hotelu Fórum, kde by věž mohla stát na výškové budově. Petřín naštěstí zavrhli památkáři. Věž navržená do Mahlerových sadů měla vždy výšku 216 metrů, aby plnila účel. Kdyby byla na Petříně, nebo třeba na Parukářce, mohla být nižší.

 

Byl jste při projektování věže a výběru místa pod politickým tlakem?

 Spíš se stranické mechanismy využívaly k tomu, aby se stavělo na Petříně, ale vzdor době, jaká tu byla, se to nepodařilo. Nikdo věž nechtěl v Mahlerových sadech, v konečném rozhodnutí byly Riegrovy sady. Když jsme se tam sešli, padla otázka, co bude s restaurací a stadionem, muselo by se to zbourat.

Vzápětí se objevil návrh z Prahy 3 na Mahlerovy sady. Zde stavbě v podstatě nic nepřekáželo, byla to plocha po zrušeném židovském hřbitově. Myšlenka se ujala a mohlo se začít stavět. Tak jak jsem věž navrhl, tak je postavená.

 

Čím jste se inspiroval? Je nějaká věž či stavba v zahraničí předobrazem té naší žižkovské?

Jestli mě něco inspirovalo, tak futuristický návrh ocelového města od Richarda Rogerse z 60. let, který jsem našel v nějakém časopisu jako náčrt vize. Hi-tech vše obnažuje, je to o struktuře, takže v tomto směru mne některými prvky inspirovaly spíše strukturální nevěžové stavby.

 

Stavba byla na tu dobu velmi hi-tech a je taková dodnes, je to styl, který vám vyhovuje, nebo se u vás styl stavby musí snoubit i s jejím účelem?

Hledalo se řešení, co se siluetou, byli jsme tlačeni, aby stavba byla jedním komínem, tak jak to bylo obvyklé.

Ovšem ten by byl velmi mohutný, tak jsme se snažili siluetu rozbít vertikálně i horizontálně, a narodily se tři kabiny. Na tom má podíl má dlouholetá tvůrčí spolupráce s renomovaným koncepčním konstruktérem Jiřím Kozákem. Věž na třech nohách má větší stabilitu a technologie jsou oddělené od požárních schodů, výtahu, vodovodního a kanalizačního potrubí. Do 138 metrů je konstrukce velmi stabilní. Televiznímu vysílání slouží vlastně jen pruhovaný válec ve špici.

 

V části pod bílým laminátovým krytem je prostor pro řadu dalších spojových služeb. Byla nějaká speciální a netradiční zadání ohledně stavby věže v socialistickém režimu a z kolika návrhů jste vybírali?

Muselo se najít místo, ze kterého bude Praha co nejlépe pokrytá signály, tedy kopce. Rozhodující byly geologické podmínky, co vše je v podzemí a rozhodující bylo hledisko letových koridorů, nezapomínalo se ani na panorama Prahy. Měli jsme nakonec čtyři návrhy věže a dvaadvacet variant, kde by mohla stát. Zasazovali jsme je do fotografií panoramat. Ukázalo se, že technická eliminace byla daleko progresivnější, než hledisko, jak by to tam vypadalo. Na Petříně byly nulové problémy ze všech hledisek, až na narušení panoramatu, takže Petřín vyloučili památkáři. Postupně vypadávaly i další lokality. Konečné rozhodnutí bylo z mého pohledu to nejlepší.

 

Proč jste použili právě ocelobetonovou konstrukci? Týkal se tento výběr technických parametrů stavby a tehdejší dostupnosti materiálů?

U takových staveb je vždy rozhodující technologie, kvůli které se stavba buduje. Stavba musela být funkční a bezpečná. Takzvaná spřažená konstrukce je v pozitivní vyšší kvalitě, je stabilní a splňuje přísné požadavky požární ochrany. Mohli jsme ji do sedmdesáti metrů postavit z velkých dvanáctitunových dílů, ale přišli jsme na tehdejší dobu s řadou netradičních řešení. Patří k nim například už zmíněné lamináty zakrývající anténní systémy, nebo kabiny na principu lodních trupů.

 

Co vše se muselo podřídit bezpečnosti stavby?

Bezpečnost výstavby i hotové věže pro okolí zohlednil celý návrh a technické řešení. Když se staví věž, nemůže se pracovat pod ní. Když se ocelová konstrukce v určité výši zalila betonem, postavila se teprve ocelová konstrukce domu, zastřešil se a souběžně se pak mohlo pokračovat na věži i uvnitř domu. Záložní staveniště jsme měli na Parukářce, některé kusy se pasovaly a natíraly v hale postavené přímo v Mahlerových sadech. Často se zrodil nejeden nápad, který práci ušetřil, třeba montáž kabin na zemi. Proto jsem poslední balkon navrhl tak, aby se dal využít pro jejich usazení. Vlastní realizace mě donutila vymýšlet další a často dokonalejší varianty.

 

Jaké byly bezprostřední reakce vašeho okolí na počátku i po dokončení této stavby?

Reakce na stavbu mne nijak nepřekvapily, provázejí jakoukoliv kontroverzní stavbu. Je však negativní, když lidé předkládají neopodstatněné technické argumenty. U věže se diskutovalo hlavně o elektromagnetickém poli, ale i tady jsme museli splnit normy tak přísné, že byli zahraniční experti velmi udiveni, o čem se vlastně diskutuje a opakovaná měření jakékoliv argumenty odpůrců negovala. Čím přesnější měření byla, tím byly zjištěné chyby menší. Je u nás jen málo věcí ovlivňujících životní prostředí, kde může mít stát před veřejností tak čisté svědomí, jako v případě Žižkovské věže,“ zněl závěr komise.

 

Nepřipomínalo vám dění kolem návrhu netradiční stavby Kaplického knihovny někdejší diskuze kolem věže?

Kaplického knihovna je stavbou jiného charakteru, ale problematika byla podobná. Vadí mi zavilá úzkoprsost, ale polemika kolem jakékoliv stavby je úplně normální, stejně jako to, že se do ní zapojují i prezidenti. S tím se musí počítat.

 

Jaké máte pocity dnes, když věž navštívíte? Ostatně, kdy jste v ní byl naposledy?

Možná někdo stále říká, že jsem šílený a měl bych se stydět, ale já nemám pocit, že bych se měl omlouvat nebo říkat, že se mi to nepovedlo. Udělal jsem to nejlépe, jak jsem mohl. Že to bude stavba konfliktní, to jsem věděl už při zadání, ale stojím si za tím, jak je to udělané. Myslím si, že se nám podařilo udělat na tehdejší dobu i ve srovnání s dneškem ojedinělou stavbu, která stoprocentně plní svou funkci, a to je důležité, stejně jako to, že tam nadále mohou lidé chodit do parku.

Naposledy jsem byl na věži v únoru, když se točil pro rozhlas dokument k výročí, předtím dvakrát v lednu se studenty, s těmi tam chodím nejčastěji. Občas mě pozve nějaká cestovní kancelář, která má architekturu v programu, na krátkou přednášku pro turisty. Dostanu se na ni tak pětkrát, šestkrát do roka.

 

Víte, že?

Nadmořská výška vrcholu věže: 474 m Výška věže: 216 m Viditelnost z kabiny: až 100 km Výstavba v letech: 1985 - 1992 Hmotnost věže: 11.800 tun

 

Co ve vysílači najdete:

Digitální TV vysílače pro 3 multiplexy, analogové rozhlasové vysílání pro 6 VKV programů, mikrovlnné spoje a jiná tele* komunikační zařízení, například sítě mobilních telefonů GSM (T-Mobile CR), pro TV a rozhlasové přenosy, meteorologické monitorování, rádiové stanice zdravotnické záchranné služby a hasičského záchranného sboru. Dále pak propojovací internetový uzel NIX.CZ, základnové stanice pro přístup k internetu.