Prolomit vlny, Idioti, Tanec v temnotách, Dogville, Antikrist či Melancholie – takřka v každém z předchozích snímků dánského režiséra Larse von Triera je zakódována určitá podoba filmového experimentu a hry s divákem. Ať už se jedná o manifest Dogma 95, kterým odvrhl veškerou filmovou umělost, divadelní stylizaci v Dogville či emočně muzikálově vypjatý Tanec v temnotách – Trier  s pečlivým ovládnutím filmového řemesla znejisťuje do té míry, kdy ani my sami netušíme, kdy si z nás dělá legraci. Dvojfilm Nymfomanka tuto hru přesouvá i do mimofilmového světa. 

Málokdo má takové zásluhy o žižkovskou hudební kulturu jako Lubomír Schmidtmajer. Od počátku osmdesátých let vedl legendární Junior klub Na Chmelnici, který poskytoval zázemí bigbítovým kapelám. Nyní se snaží v podobném duchu pokračovat v jednom z největších pražských klubů, v Paláci Akropolis.

Nový rok začal a ti, kdo berou vážně svá nová předsevzetí, mají příležitost ukázat, jací opravdu jsou. Mnozí už opravdu nekouří. Chodí z práce dřív, než děti usnou. Jezdí méně autem a třídí odpad. Někteří svá chvályhodná předsevzetí dokážou naplnit, jiní ne. A ti, kdo již nyní tuší, že nejspíš neuspějí, možná touží po zázraku. Po čemsi, co by jim všechny ty krásné úmysly a přání pomohlo naplnit.

Bylo to přímo nedávno. Poblíž židovského hřbitova na Žižkově žila taková divná paní. Nebyla to čistokrevná čarodějnice. Spíš vědma, i když čarování znala dost. A protože byla částečně i obyčejná ženská, zamilovala se. Ten, do kterého se zahleděla, byl Čert.