Kolik bylo na Žižkově kin? A kolik stál křišťálový lustr v noblesním biografu Flora? Kde všude se natáčely a natáčejí filmy? Proč se z Vítkovského památníku stal na čas Kreml? A k čemu všemu slouží Národní filmový archiv? Prozkoumali jsme „filmový“ Žižkov hezky okénko po okénku.

Pro hollywoodskou továrnu na sny jsou letní prázdniny jedním z nejdůležitějších období. Léto je již roky spojeno s opulentními filmy přetékajícími vizuálními triky, na které se obvykle snáší kritika z pozice jejich tuposti (viz například série Transformers). Do science fiction Elysium (2013) však překvapivě vstoupily levicové myšlenky. 

Žižkov byl poslední dobou dost provlhlý: buď ten nahoře zapomněl vypnout topení, nebo mu už zas vytekla pračka a skrápí nás přívaly. Člověk by si řekl, že únik do jiné dimenze je ideální, ale je to náročnější, než se zdá. Naivně jsem předpokládal, že kina bývají klimatizovaná, a vyhodil nehorázné peníze za 3D film. Velká pitomost, za tu cenu jsem se mohl celý večer dusit horkem s pivem v ruce. Brýle mi po upoceném nose klouzaly až na bradu a zamlžovaly se – a zkuste sledovat, kdo vyhrává, jen podle sténání a výstřelů.

Na vcelku jednoduchém pódiu stojí osamocený mikrofon, a zatímco se klub plní lidmi dychtícími po zábavě, v zákulisí nervózně přechází kohorta komiků. Zpočátku jsou plné především bary, z nichž si skupinky odnášejí lahvinky vína či koktejly s ostřejší náplní. Mírně opilé publikum může bavičům rozhodně usnadnit vykřesání prvního smíchu. Postavit se před diváky a pobavit jen originálním projevem je však velká dřina, která však v zámoří má už dlouholetou tradici.